Vítejte!
Tyto stránky jsou určené pro všechny, kteří se zajímají o ekologické zemědělství a lokální produkci potravin. Naleznete zde informace o aktuálním dění v politice, legislativě, organizacích aktivních v ekologickém zemědělství a komentáře od farmářů - zpracovatelů samotných.
VÝVOJ CELÉ SITUACE (květen 2017)
V roce 2017 uzavíráme tento projekt odkazy na výsledek studie. Česká republika bude vracet 810 milionů korun dotací pro zemědělce. Přesně v intencích podvodů, souvisejících s Plánem rozvoje venkova popsaných a Ministerstvu zemědělství předaných v roce 2009.
Na reakci MZe na povinnost vrátit to, co mu nepatří, můžeme sledovat klasickou politiku státu :
Nejdříve bojový pokřik,
Pak silácké vyhrožování soudy.
A pak schlíplé uši a pokorné sliby.
Je to klasický okruh, kdy Ministerstvo (v podstatě lhostejno jaké), nejprve vytvoří podmínky pro protiprávní činnost, podvody a zneužívání, pak je aplikuje, pak je popírá, pak se brání důsledkům a pak uhne, aby to stejné udělalo zase vedle.
Přesně tímto procesem jsme procházeli my, autoři studie Lištičky na vinici o úřednících, kteří nám snědli úrodu z našich vinic. I nám v roce 2008 vyhorožovalo MZe žalobami. Jeho právníci v reportážích v ČT zapírali a tvrdili, že "nedochází k porušení zákona."
A nyní vracíme Unii 800 milionů korun. Ze svého. Přesně za to, co je ve studii popsáno. Jsou však škody, které penězi nahradit nelze. Jsou to škody na bohatství tohoto národa, na jeho přírodě, na našich zvířatech, na našich sedlácích a na naší krajině, na naší půdě, na naší potravě, na našich vodách, na našich právech.
Pokud si připomeneme genealogii podvodu českého zemědělství, musíme začít v 90 letech.
V první vlně privatizace jsme na českém venkově bezmocně sledovali podvody a defraudace, týkající se veškerého průmyslu a podniků, které alespoň trochu fugnovaly.
Tehdy se vytunelovala jatka, mlékárny a zpracovny zemědělské prvovýroby, na kterou bylo české zemědělství stlačeno předchozí poliitkou JZD a Družstev.
Pak přišla privatizace zemědělského majetku, v které Ministerstvo zemědělství umožnilo převzít dobytek a stáje spolu se zásobami a strojním parkem - ovšem ten šel z ruky do ruky až z něj nezbylo nic. Ti, kteří chtěli skutečně hospodařit narazili na to, že neměli kam odbytovat, když se podíváme na letošní humbuk kolem ceny mléka - která je právě produktem 25 let práce MZe - tak nezapomeňme na sedláky z 90 let, které totéž ministerstvo nechalo vykrvácet na milionových dluzích, které jim nevyplatily vytunelované mlékárny a jatka. Krásně o tom v kapitole "Lužické hory jako oběť ekologického zemědělství", hovoří pan Ivan Krátký z Lindavy, dnes již bohužel neboštík.
Pak přišla fáze privatizace zemědělské půdy, kdy sudetská půda představovala více než 10% veškeré zemědělské půdy - respektive té, do které už se neuplatnily restituce. Ve vlně dražeb půdy travních porostů si skupiny placené mafií z měst, propojené s ministerstvem zemědělství, či jimi dotovanými neziskovkami, ve hře na "tripartitu", rozdali čísla pozemků a vyvolávací ceny. Mezeru v zákon o dražbách nechalo ministerstvo financí po celou dobu dražeb v platnosti a to i přes reportáže ve veřejnoprávních médiích. Konkrétně nechalo v oběhu zákon, který původní smysl dražeb pomohl obrátit z nohou na hlavu. Díky němu nechal mafii její vyvolávací ceny pozemků po dražbě brát zase zpátky. A organizované skupiny následně odvolávaly jednu svou vlastní nabídku po druhé, až se zastavily těsně nad místním sedlákem. A takto to šlo celé roky, až ministerstvo připravilo původní obyvatele venkova i o louku za kapličkou.
A v roce 2005, když už bylo dílo skázy téměr dokonáno a zemědělství by padlo, začala být řeč o dotacích. A ekonomové a právníci z měst začali skupovat dluhy podfinancovaných a vykrvácených statků za to, že se jejich majitelé stali jejich bílými koni. Skrytí za jejichž jména pak v Praze operovali pod pláštíkem mikroregionů a podobných pseudobohulibých pláštíků evropského rozvojového newspeaku, který si podvodníci osvojili stejně rychle, jako peníze, které v rámci těchto programů byly určené venkovu. Pokud nyní ministr Jurčeka říká, že musí jít na venkov startupy, je to proto, že ministerstvo jemuž on slouží, nechal vydlidnit, a to přesně tímto ve studii pečlivě zdokumentovaným způsobem. Ovšem pozor - nikdy by to nepřiznal. Ani na skřipci. Každý nový ministr, každé české vlády, nese pochodeň svého předchůdce tak dlouho, dokud pod ní sám nepadne.
A pokud skutečným sedlákům něco zbylo a nechtěli to prodat, byly zde falešné směnky a stovky soudních pří, z kterých vyšel sedlák vždy jako ten, který se systémem prohrál. Zatímco s odkoupenými bílímy koni zády začaly pražáci - "sedláci", takto majitelé tisíců hektarů luk, lobovat na MZe. Buďto tam neschopným úředníkům nosili notebooky s tabulkami, které mohly poslat do Unie, nebo pracovali přímo u zdroje - na výzkumých ústavech. V této době se stala louka "elpisem" a kráva dobytčí jednotkou.
O mléko ani o zpracování nikdo z mafie neměl zájem, takže se zasušovaly celé chlévy dojnic, ovšem za cenu nelidského utrpení zvířat, navíc registrovaných v systému ekologického zemědělstí. Soudní spory o falešných směnkách krajské soudy dokáží táhnout dodnes - aby přikryly fakt, že české zemědělství je v podstatě celou jistou formou organizovaného zločinu. Případy jako Golf Ještěd či stáje z Krásné Lípy jsou špičkami ledovce, řada sedláků přišla i o svou vlastní střechu nad hlavou, mnozí jako Rada o úrodu, jiní o život.
Takto v roce 2005/6 začala rvačkou o dotace. Travaři ukazovali prstem na řepkaře, řepkaři na cukráře a všichni už jeli ve všem, takže ministerstvo nemělo sedláky, nemělo produkt, pro produkt který nemělo odbyt, ale na své si přišli všichni - kromě spotřebitele. Začaly se dotovat komodity, pro které nebyl a není odbyt, zatímco komodity, které by český spotřebitel potřeboval, byly příliš pracné pro tuto formu novokochoznictví. Když se dokázal jeden podvod, vyměnil se ministr a když druhý, padla vláda. Rotaci českých ministrů zemědělství za posledních 25 let konkuruje snad jeno rotace českých vlád. A tímto způsobem došlo k tomu, že poprvé v historii neúrodná půda v podhorských oblastech vydělává majitelům více, než orná půda z Polabí. Půda byla k mání za 50 tisíc za hektar a vzápětí ji bylo lze zkapitalizovat až 12 tisíci dotací ročně. S tím, že noví majitelé mohli splácet Pozemkovým fondům až 30 let, zatímco dotace od SZIF dostávali ihned. A protože nehospodařili, mohli za ně kupovat další a další půdu. Ve studii Lištičky na vinici jsme prokázali, že ze sto dražeb půdy na Českolipsku se jen dvě podařilo "vyhrát" místním obyvatelům obcí, vše ostatní šlo do Prahy a spekulantům. Ti poctivá pak definitivně prohráli v dalším kole podvodu českého zemědělství, který se jako dědičný hřích táhne od konfiskace sudetské půdy.
V době, kdy MZe připravovalo a aplikovalo Program rozvoje venkova přišly desítky miliard dotací. Zemědělství a podpora evropské krajiny je největší položkou na účtu Unie. A tato politika stvořila Babiše, respektive byly tisíce státních úředníků a zaměstnanců - vlastizrádců, kteří za jidášův groš jemu osobně a jeho klonům umetali cestičky, až na vrchol politiky. Protože na všech ministerstvech bují paranoia, jakýkoli telefonát na jakékoli české ministerstvo je vstoupení do dimenzce neživých nemrtvých, veškerá práce se outsoursuje. Úředníci zadávají vlastní práci a ta nás stojí na stransakčních nákladech stonásobek ceny. Není to práce, je to jen jejich alibi. Žádný zákon za posledních 25 let nemá hlavu ani patu, natož aby sloužil lidu. Takže Plán rozvoje venkova byl do jedněch desek složený konglomerát nesouvislých výzkumů a marketingových zadání ze všech koutů republiky, respektive ministerstvo rozdalo práci kamarádům a pak ji vyskládalo do jedněch desek a... už na ni nesáhlo. Interpelací jsme dávali desítky: když jsme přišli s návrhem proti jednomu podvodu, shodil jej ze stolu mladý hřebeček s tím, že prý by "zvyšoval byrokracii", když s druhým, prý by obcházel kontroly. Z Programu rozvoje venkova kapal čistý sliz, který proudí v žilách českých úředníků místo krve. Zatímco zaměstnancům zodpovědným za zemědělství přistával měsíčně na účtě plat, v českých stájích řvala hladem zvířata. Pardon - ve stájích ne, žádné stáje v té době už na venkově nebyly, krávy stály zabořené po prsa ve zmrzlém bahně a kontroly měly za úkol vidět to, co jim ukázali "lobisté". Co nezlikvidovaly soudy a státní zástupci, dopaběrkoval SZIF, který v terénu operoval na zakázku českých babišů.
Protože si se strategií zemědělství Češi dodnes nevědí rady a obor zemědělství je dosud vnitřně zcela rozvrácený na sedláky a kolchozníky, tak z "evropy" přebrali metodu tří "pilířů" zemědělství. Protože nejvíce peněz teklo do investic, začalo se žonglovat s významy slov a skloňovat slovo konkurenceschopnost. Poslední co bylo MZe důležité, bylo země-dělství. Koeficient "zatížení" zemědělské půdy zvířetem se snižoval až téměř k nule, zatímco jediná vymahatelná platba byla platba na hektar. Pamatuji na slova tehdejšího ředitele Fantyše, který si oblíbil frázi: "nebudeme pěstovat dobytek na Sněžce" Čímž dokázal stáhnout "zatížení" na jedinou krávu na pět hektarů, což je v Evropě rekord.
A takto dpšlo k tomu, že začal český "zemědělec" pobírat více, než fracouzský farmář. Unie byla zděšená, to stejné se samozřejmě dělo ve všech přistupivších zemích, mistři jsou Slováci. Nezažili jsme větší ostudu, než když nám v Bruselu evropští úředníci říkali, že jsou šokovaní tím, čeho jsou jednotlivá ministerstva přistupivších zemí schopná, že na to vůbec nemají metodiku, že se s něčím takovým nikdy za celou dobu trvání Unie nesetkali. Odtud se také datuje postoj západní Evropy k bývalým satelitům SSSR, který měl velké momenty v letošním Brexitu, kdy obyvatelé Británie nemůžou lidi z východní Evropy ani vidět.
20 let se v režii Ministerstva zemědělství běžně krávy zaměňují za koně, když přišel mafián a zabral stádo krav, tak si to uměl zařídit jak v centrálních evidencích zvířat, tak na zemědělských agenturách a z cesty mu šel i žalobce a soud. Samotný SZIF radil podvodníkům, že stačí, když na louku přeženou stádo krav tři dny před kontrolou aby zde dobytek nechal po sobě stopu a pak je odklepne, jako v pořádku. Samozřejmě že ZSIF zavolal tři dny před kontrolou. Těm správným. Těm, kvůli kterým teď vracíme naše peníze. Těm slušným dělal ze života peklo a jak víme, dělá jej dosud.
Jak říkal člen našeho Klubu Josef Šourek, ministr Jurečka vyhazoval poradce z oblasti rodinných farem z jejich funkcí sms zprávami. Nebyl schopný jim to říct ani do očí. Ti lidé na ministerstvu oddeřeli 15 let práce aby eliminovaly alespoň největší podvody a chyby. Na dotace si ani v tomto období slušní farmáři nesáhnou, pokud pravidla pro SZIF byla chaos v předchozím období, v tom současném je to ještě horší.
Bývalý šéf zemědělské agentury Libereckého kraje dělá dnes poradce a píše sedlákům žádosti o investice do domácího zpracování. Neprochází mu - úředníci SZIFu a dotační pravidla jsou ještě rozchaosenější, než byla před deseti lety.
O to ostřejší je ovšem šikana kontrol zpracovatelů. K nesmyslným nájezdům veterinářů přibyla hygiena s duplicitními požadakvy, pouze jinou metodikou. Pokud si sedlák postěžoval - okamžitě chapadlo ministerské hydry začne vyhrožovat kontrolou a skutečně ji vzápětí vykoná. Třešnickou na dortu tohoto mravního marasmu českého státu je pak jeho plod lásky: EET. Zde je třeba připomenout, že jedna z hlavních interpelací Programu rozvoje venkova z naší strany byla, že venkov neunese daňové zatížení, které na něj stát naložil. Že je třeba - jako např. v Polsku - vypracovat příkladové studie a osvobodit od daní ty, kteří jsou ochotní na venkově chodit dojit na Štědrý den večer a na Silvestra ráno. Nestalo se tak. Ministerstva zvolila metodu praní peněz. Dotace zdanila a venkov nechala vykrvácet. Plodem této politiky je vítězství opilce Zemana, který slíbil okradeným a frustrovaným venkovanům krev "prahy", a přesně takto to studie předjímá. Ten srazil mezinárodní kredit této země o další dva stupně a jeho ČNB nakonec znehodnotila úspory i těch v Praze.
Pokud ministerstva argumentují tím, že "ale Italové vrací ještě více než my" tak je na místě připomenout, že Itálie je poněkud větší zemí než ČR a že - třeba bohu žalovati - je tamní zemědělství rovněž v rukou mafie - rovněž díky dotacím. Letos celá Sicílie hořela - v době sucha. Našel se tam totiž jeden poctivý správce, který odmítl podvody s dotacemi - v tomto případě na "zalesňování." Mafie se uchýlila k tomu, že kočkám na ocas přivazovala pet lahve s benzinem a pak je zahnala do sadů a lesů. Čili naše stáje utýraného dobytka v "režimu ekologického zemědělství" mají v Evropě své sparing partnery, otázka je, zda se ministr zemědělství odkazuje k těm správným. Zoufalé řvaní zvířat, které padly za oběť se nad českou zemí budou ozývat ještě ve snech našich vnuků.
Právníci najatí ministerstvem zemědělství mi po zveřejnění studie vyhrožovali "právním postihem", častovbali mě opovržením, vydržela jsem. Pro mě jako pro publicistu je rozhodnutí Unie vítězstvím. Ale jako pro člověka je to vítězství Pyrhovo.
