19.5. Množí se počty studentů obléhající farmy. Farmy se poprvé brání společně.
O co méně jsou dostupné informace z oficiálních zdrojů, o to více se otázky ohledně zemědělství posouvají na samotné farmy. Dobývání k údajům o provozu a hospodaření farem má ještě další důvod. Univerzitám a vysokým školám bylo oprávněně vytknuto, že mají minimální spojení s praxí.
Na VŠ přibylo témat z chodu zemědělských podniků. Protože velké zemědělské podniky jsou neprůhledné a opevněné, studenti klepou na dveře rodinných farem. Co farmářům na spolupráci se studenty a VŠ vadí? 1. Témata seminárních, bakalářských a ostatních prací téměř bez rozdílu obcházejí základní problematiku českého zemědělství, ignorují 70% otázek, které farmy řeší. Dotaz: „Staráte se na vaší farmě o uprchlíky nebo lidi bez domova“ položená udřené matce s třemi dětmi bez alimentů je dílem diletantská a dílem drzá. 2. Studenti nerespektují rozdíl mezi velkým podnikem a malou farmou. Na rozdíl od státních institucí a velkých firem, které disponují tiskovým oddělením a specialisty na účetnictví, marketing či finance, studenti a jejich učitelé obcházejí fakt, že farmáři nemají kapacitu věnovat se něčemu jinému, než farmě. 3. Každá informace je zboží a každé know how je chráněno zákonem. Studenti jako téma své závěrečné práce mohou stejně dobře zkoumat účetnictví Agrofertu, ale je zvláštní, že tato témata školy nevypisují. Rodinný farmář je lepším a snadnějším zdrojem informací, které studenti potřebují pro svůj osobní studijní výsledek. 4. Většina prací je příšerně hloupých. Studenti nejsou schopni předložit svou ani jinou práci školy na téma rodinných farem, která by dávala alespoň minimální záruku toho že čas, který jim farmář věnuje, bude mít nějaký smysl. 5. Investice do studenta je jednostranná – student není schopen se vykázat ničím, co by sám pro jiného člověka zdarma a nezištně udělal. 6. Poskytnuté informace nejsou zpracované s adekvátním výsledkem. Studenti na data spěchají, v závěru se často ukáže, že o práci samotnou zájem nemají a téma je zajímá jen k tomu, aby prolezli ročníkem. Např. finanční ředitelka družstva Jeseník zpracovávala dva dny informace o dotacích aby dodržela studentem požadovaný šibeniční termín, po odevzdání se ale ukázalo, že je studentka ani nečetla. 7. Reakce na odmítnutí poskytnutí informace hraničí s drzostí. Protože o téma ve skutečnosti nemají zájem a přijdou na poslední chvíli, kdy nemají šanci zadání změnit, dokáží být I agresivní. Mnohdy se předchozí teze potvrdí ve chvíli, kdy farmář poděkuje a odmítne spolupráci. Pro tyto případy jsou zde tři příklady z terénu: 1. Reakce farmářky Emílie Cittebartové z kozí farmy Březí: Zdravím všechny. Z mé zkušenosti se studenty řeším tento problém takto: student zavolá nebo pošle mail typu: Prosím v zájmu diplomové práce o rozhovor, informace, finanční analýzu, způsob ekologického hospodaření apod., kdy mohu přijet, aby jste mi vše řekla? Já na to : Milá slečno, milý studente: pokud máte zájem o jakékoliv tyto pro nás odborné a důvěrné informace, poskytneme Vám je pouze za podmínky, že se budete např. 2 dni víkendu zúčastnovat našich běžných prací na farmě, např. mést hnůj, dojit, pást kozy apod. Přitom si můžeme povídat o Vaší diplomové práci. Lidé na takové malé farmě jako jsme my, jsou zapřaženi 18hod. denně a opravdu nemáme jen tak čas si na 2-3hod. sednout a povídat si o ekologii apod. My zde musíme pracovat. Nebo je možnost si ten čas udělat, ale v tom případě si ty hodiny místo práce zaplatíte jako konzultaci, vím, že si někde berou až 1tis. kč/hod. když radí s chovem koz a výrobou mléčných výrobků. A to nemluvím o finanční analýze, to by si musela zaplatit s mým dovolením moji účetní, aby se jí věnovala a dala jí pouze nejnutnější podklady, ostatní je věc pouze a jen firmy. Pak to dopadne tak, že studentka se chvíli snaží ještě přesvědčovat, že by to trvalo jen chvilku a že je z Prahy a že nemá čas, aby k nám na víkend jela a tím telefonát skončí. Takovýchto telefonátů a mailů máme několik do měsíce. 2. Reakce předsedkyně zemědělského družstva Jeseník Marie Bubíkové: Pozor, stáváme se obětmi blbosti a telekomunikačních technologií. Příklad: děvče studující dvě vysoké školy, nemá čas, pošle svou matku s dotazníkem o soc. otázkách zaměstnanců, z pohledu zaměstnavatele, zaměstnance, člena družstva, nečlena atd. Dotazník je obsáhlý, matka pochopitelně neví o čem to je, ale ví, že do týdne to dívka potřebuje, neboť do 14 dní musí odevzdat práci.!!! Tyto případy se množí, práce jsou povrchní, nejsou propracované a na žádné firmě nejsou k dispozici lidé, kteří si nudou koušou nehty a čekají na to, že jim někdo přinese patřičné zadání. Nehledě na to, že mnohdy se požadované údaje týkají velmi důvěrných informací finančního charakteru, které dají dost práce vytáhnout z účetnictví, nehledě na to, že tazatel mnohdy ani nepoděkuje. Takže pozor, dobročinnost má své meze. PS, dnes jsem absolvovala další řadu vyplňování dotazníků typu, jak zemědělství spolupracuje s cestovním ruchem a podstata družstevnictví v současnosti. Asi napíšu na univerzity ať přestanou blbnout.
3. Reakce ing. Králové z ekofarmy Stružná u Karlových Varů: Takových a podobných "průzkumů" a bc. studentských prací dostávám ročně tak deset. Honosný název a povětšinou nic nezkoumající , někdyvšak obsahují i dost osobní otázky (včetně veškerých kontaktních údajů v"garantovaném anonymním dotazníku", konkrétních částkách jednotlivých příjmů,...) v tom případě vracím vyplněno slovem "ukazatel nesledujeme". Marii dávám plně za pravdu. Bohužel, ztráta času. (K těm nejokatěji pitomým dotazníkům připisuji jako doušku s odkazem na samostudium webu Lištiček).